Nemůžu se schovat do stínu bez světla.
Pokouším se ti vysvětlit, jak se černé mraky můžou změnit v bílé.
Mé myšlenky jsou pokrokové, vedu tě do budoucnosti.
Pak se ohlédnu zpět a mířím k vlastním negacím…

Jsme nebe, přinášíme sílu
Z moří a oceánů tryská gejzír rozkoše
Oheň mi nese slávu z pouští a úrodných údolí
V hromu cítím energii - stoupající
S pomocí větru mohu proniknout mnohem hlouběji
Z nebe padající déšť přináší nebezpečí do mé mysli
Na tomto světě není nic jisté, jen hora stojí bez pohnutí
Poddajnost mě ovládá v obětí Země

Něco mě uvádí do pohybu, možná je to jen jedna strana
Ale bez té druhé se necítím úplný, společně s prázdnotou je naplněna má mysl
Bílé oko kouká skrz černé pole, mužský prvek doplňuje znamení
Jak bys mě mohla chtít milovat, jen nenávist to může dopustit

Na tomto místě nezáleží, jestli jsem Bůh nebo Ďábel
Negativní pól přitahuje opačnou positivní - skutečnou sílu
Vysoké jsou hory nad námi když stojíš pod špičatými štíty
Jen z polí a nejhlubších údolí můžeš vidět jejich mocnou velikost
Jsem tvůj odvěký nepřítel - udržuji tě stále naživu
Jsem hnus - otrok půvabu který slouží tvému věčnému pláči
Můj pohled je upřený k východu - každý den, každé ráno čekám na úsvit
Mé přání je zachytit všechnu tu radost než všechno světlo pohasne

Něco zastavilo můj pohyb, možná je ti podnět z druhé strany
Dvě brány vedou do mé budoucnosti, procházím však mezi nimi
Černé oko kouká skrz bílé pole, ženský prvek doplňuje znamení
Jak bys mě mohla chtít nenávidět, jen láska to může dopustit